Půjčka od soukromé osoby: Když banka řekne ne a kamarád ano

Sedíte v kuchyni, před sebou máte rozpočet domácnosti rozepsaný na papíře, kalkulačku a prázdný šálek od kávy. Čísla se prostě nevejdou. Auto potřebuje novou spojku, syn jede na lyžařák a záloha se platí hned, a navíc vám přišla daň z nemovitosti. Banka? Ta vás před měsícem odmítla kvůli jednomu zapomenutému splátkovému kalendáři z minulosti. Zbývá jediná možnost, o které jste doposud jen přemýšleli: zkusit si půjčit od někoho známého.

Půjčování peněz mezi soukromými osobami je staré jako lidstvo samo. Dávno před vznikem bank, úvěrových registrů a bankovních úředníků si lidé navzájem vypomáhali. Vlastně to dělají dodnes, jen se o tom moc nemluví. Je to tabu? Trochu ano. Mluvit o penězích v Česku stále není úplně běžné, natož pak žádat někoho o větší částku. Přitom statistiky ukazují, že každý třetí člověk si někdy v životě půjčil nebo půjčoval mezi rodinou či přáteli. Jen se o tom nepíše na sociálních sítích.

Proč vůbec uvažovat o soukromé půjčce

Představte si typickou cestu k půjčce. Vyplníte online formulář, čekáte na schválení, dodáváte doklady o příjmech, potvrzení o zaměstnání, výpisy z účtu. Pak přijde zamítnutí. Nebo vás pošlou k nebankovní společnosti, kde úrok začíná na dvaceti procentech ročně. A pak jsou situace, kdy prostě nemáte čas čekat. Když potřebujete peníze rychle, když je banka příliš pomalá nebo příliš drahá, soukromá půjčka dává smysl.

Není to ale jen o penězích jako takových. Jde často o důvěru, o vztahy, o to, že někdo věří, že to zvládnete. Když vám půjčí bratr nebo tchyně, není to proto, že by vás viděli jako ziskový obchod s předvídatelným cash flow. Půjčují, protože vás znají, protože vědí, že jste spolehlivý člověk, který se dostal do složité situace.

Další důvod je flexibilita. Zkuste vyjednat s bankou odklad splátky, protože vám v srpnu nečekaně vyskočily výdaje. Máte smůlu, podmínky jsou dané, smluvní pokuta vás čeká. U soukromé půjčky si můžete domluvit prakticky cokoliv. Splatnost, výši splátek, dokonce i to, že první tři měsíce neplatíte vůbec, protože právě v té době budete mít nejméně peněz.

Kde hledat potenciálního věřitele

Když už jste se rozhodli, že soukromá půjčka je pro vás řešení, nastává otázka: koho vlastně oslovit? Není to jednoduché rozhodnutí. Žádat o peníze je nepříjemné, zranitelné, vyžaduje to odvahu přiznat, že si sami nevystačíte.

Rodina bývá první volbou. Rodiče, sourozenci, prarodiče. Lidé, kteří vás znají od narození, kteří vědí, jak se chováte, jaké máte návyky. Problém je, že rodinné půjčky často komplikují vztahy. Nedoplatíte včas a na nedělním obědě je najednou divná atmosféra. Nikdo nic neříká, ale všichni vědí. Matka si povzdechne, otec se netečně dívá z okna. Peníze mají schopnost změnit dynamiku vztahů.

Přátelé jsou další možnost, ale tady se pohybujete na ještě tenčím ledě. Přátelství je založeno na vzájemné rovnocennosti, na tom, že si rozumíte, že máte podobné hodnoty. Půjčka tuhle rovnováhu naruší. Jeden je náhle v pozici věřitele, druhý v pozici dlužníka. To může přátelství posílit, pokud vše dobře dopadne, ale může ho také zničit, pokud něco selže.

Pak jsou vzdálenější známí, kolegové z práce, sousedé. Tady už vstupujete do vod, kde není tolik emocí, ale možná také není tolik důvěry. Proč by vám měl půjčit soused, se kterým si jen občas popovídáte u plotu? Museli byste nabídnout něco víc než jen prosbu. Možná zajištění, možná vyšší úrok.

Existují také online platformy zprostředkovávající půjčky mezi lidmi, takzvaný peer-to-peer lending. Tady půjčujete od úplně cizích lidí, kteří své peníze investují do půjček jako do investice. Čekají návratnost, počítají riziko, vyhodnocují bonitu. Je to víc formální, víc anonymní, ale pořád flexibilnější než banka.

Jak o půjčku požádat

Máte vytipovaného člověka. Říkejme mu prostě věřitel, i když je to vaše sestra nebo kamarád z dětství. Teď přichází ta nejtěžší část: vlastní žádost. Jak to udělat, aby to nevyznělo zoufalé? Jak být upřímný, ale zároveň ukázat, že máte plán?

Začněte tím, že si sami pro sebe ujasníte, kolik vlastně potřebujete. Ne kolik byste chtěli, ale kolik skutečně nutně potřebujete. Rozpracujte si to do detailu. Potřebujete sto tisíc? Proč přesně? Šedesát na opravu auta, třicet na lyžařák, deset jako rezervu na nepředvídané výdaje. Buďte konkrétní.

Druhá věc: jak to vrátíte. Nestačí říct "postupně". To zní vágně a nevěrohodně. Musíte mít plán. Například: vrátím měsíčně pět tisíc, celkem dvacet měsíců, poslední splátka bude už jen tři tisíce. Ukažte, že jste nad tím přemýšleli, že to není impulzivní nápad.

Samotný rozhovor? Nechte si na něj čas. Nesázejte to mezi dveřmi, když si jdete od někoho půjčit vrtačku. Požádejte o schůzku, o chvíli klidu. Vysvětlete situaci otevřeně. Nelhte, neukrývejte. Pokud máte dluhy i jinde, řekněte to. Pokud jste před rokem nesplatili jinou půjčku včas, přiznejte se a vysvětlete proč. Lidé oceňují upřímnost víc než dokonalý příběh.

A pak čekejte. Možná vám odpoví hned, možná si to budou chtít rozmyslet. Možná vám řeknou rovnou ne. To je v pořádku. Nemůžete po nikom chtít, aby vám půjčil peníze, pokud se s tím necítí dobře. Respekt k jejich rozhodnutí je základ.

Co by měla obsahovat smlouva

Teď předpokládejme, že věřitel souhlasil. Radost, úleva, možná i trochu výčitek. Co dál? Mnoho lidí v tuto chvíli udělá chybu: nesepíší nic písemně. "Vždyť jsme rodina, vždyť si věříme." To je krásné, ale nebezpečné. Ústní dohoda funguje, dokud funguje. Jakmile se něco pokazí, nemáte se o co opřít.

Písemná smlouva o půjčce není nedůvěra, je to naopak projev úcty. Jasně stanovujete pravidla hry, aby nebyla žádná nejasnost.

Co by měla obsahovat?

Zaprvé základní informace: kdo komu půjčuje, kolik, kdy. Jméno, příjmení, datum narození, adresa obou stran. Výše půjčky v korunách, slovem i číslem. Datum poskytnutí půjčky.

Zadruhé podmínky splácení: jak a kdy budete vracet. Jednorázově, nebo v měsíčních splátkách? Kolik přesně? Do kterého data v měsíci? Na který účet, nebo v hotovosti?

Zatřetí úrok: půjčujete bezúročně, nebo s úrokem? V rodině se často půjčuje bez úroku, což je hezké, ale má to daňové důsledky. Pokud půjčujete velkou částku bez úroku, finanční úřad to může považovat za dar a vyměřit daň. Proto někdy dává smysl stanovit symbolický úrok, třeba dvě procenta ročně. Je to férové a administrativně čistější.

Začtvrté sankce: co se stane, když nesplatíte včas? Smluvní pokuta? Penále? Nebo si jen domluvíte, že zavoláte a dohodnete se? I tohle je dobré mít napsané.

Zapáté zajištění: pokud jde o větší částku, můžete nabídnout zajištění. Třeba zástavní právo k autu nebo k nemovitosti. Tím říkáte: věřím si natolik, že jsem ochotný dát vám něco hodnotného jako záruku.

Smlouvu sepište nejlépe ve dvou vyhotoveních, jedno pro věřitele, jedno pro vás. Podepište obě, datum, čitelný podpis. Není nutné chodit k notáři, pokud jde o běžnou půjčku. Notářský zápis dává smysl u opravdu velkých částek nebo když chcete zajistit okamžitou vymahatelnost.

Porovnání základních typů půjček

Právní a daňové nástrahy

Soukromé půjčování není právně vakuum. Existují pravidla, která musíte dodržet, jinak můžete narazit na problémy. A nemusí to být jen problémy s věřitelem, ale i s finančním úřadem.

První věc: pokud půjčujete větší částku bez úroku mezi osobami blízkými, může to finanční úřad posoudit jako dar. Podle zákona jsou dary mezi rodinnými příslušníky osvobozené od daně, ale pokud jde o vzdálenější příbuzné nebo přátele, může být vyměřena daň z darování. Úrok je proto bezpečnější varianta.

Druhá věc: úrok podléhá dani z příjmů. Pokud někdo půjčí peníze s úrokem, musí tento příjem přiznat v daňovém přiznání. Nemusí to být enormní částka, ale je to příjem a spadá do daňové povinnosti. To platí, i když je úrok třeba jen půl procenta. Mnozí na to zapomínají a pak jsou problémy při daňové kontrole.

Třetí věc: zápis zástavního práva. Pokud zajišťujete půjčku nemovitostí, musí se zástavní právo zapsat do katastru nemovitostí. To stojí peníze a vyžaduje to trochu byrokracie, ale bez toho není zajištění platné. Podobně u auta – zápis zástavního práva do registru vozidel.

Čtvrtá věc: exekuce. Co když neplatíte a věřitel chce své peníze? Musí podat žalobu k soudu, získat rozsudek a teprve pak může iniciovat exekuci. Není to automatické. Na rozdíl od banky, která má v úvěrové smlouvě klauzule o exekuci, soukromý věřitel musí celý proces projet soudní cestou. To trvá, stojí to peníze, a proto se k tomu málokdo uchyluje. Většinou se lidé dohodnou jinak.

Rizika pro věřitele

Teď se podívejme na druhou stranu mince. Co riskuje ten, kdo půjčuje? Je snadné si myslet, že věřitel je v pohodě – vždyť on má peníze, on je v silnější pozici. Ale realita je složitější.

Hlavní riziko je prosté: že peníze nikdy neuvidí. Dlužník může přestat platit. Může ztratit práci, onemocnět, zmizt. Může prostě rozhodnout, že mu to není do práce. A co pak? Soudit příbuzného? Kamaráda? To málokdo dokáže. Většina věřitelů raději mlčí a vztah se stejně rozpadne.

Druhé riziko je inflace. Když půjčíte sto tisíc bez úroku na pět let, za těch pět let inflace může dosáhnout klidně deseti nebo patnácti procent. Dostanete sice sto tisíc zpátky, ale jejich kupní síla bude nižší. Reálně jste prodělali. Proto má smysl počítat s úrokem, který alespoň pokryje inflaci.

Třetí riziko je ztráta příležitosti. Těch sto tisíc jste mohli investovat jinam. Do fondů, do nemovitostí, do čehokoliv, co přináší výnos. Půjčením peněz bez řádného úroku přicházíte o potenciální zhodnocení.

Čtvrté riziko je emocionální. Peníze mění vztahy. Pokaždé, když vidíte dlužníka, myslíte na to, jestli vám bude splácet. Sledujete jeho nákupy, jeho dovolenou, jeho nové auto. "Má peníze na tohle, ale na splátku nemá?" Tyhle myšlenky jsou jedovaté.

Rizika pro dlužníka

Dlužník samozřejmě také riskuje. Nejde jen o to, že musí peníze vrátit.

Primární riziko je poškození vztahu. Pokud nesplatíte včas, nebo vůbec, ztratíte víc než jen důvěru jednoho člověka. Celá rodina nebo parta přátel se může obrátit proti vám. Reputace se hroutí rychle a buduje pomalu.

Druhé riziko je psychický tlak. Na rozdíl od banky, kde jste anonymní číslo, tady dlužíte člověku, kterého znáte. Víte, jak těžce pro ty peníze pracoval. Možná šetřil roky. A vy jste je teď utratili. Ten pocit viny může být drtivý.

Třetí riziko je ztráta nezávislosti. Když dlužíte někomu blízkému, často cítíte, že mu musíte skládat účty. "Proč jsi utratil peníze za tohle? Proč nejdeš raději pracovat navíc?" Věřitel má pocit, že má právo se vměšovat do vašeho života. A v určitém smyslu má – jsou to přece jeho peníze.

Příběhy, které se opakují

Není třeba vymýšlet jména, stačí sledovat, jak to dopadá u ostatních. Každý zná příběh bratra, který si půjčil od bratra na podnikání. První rok platil, druhý taky, třetí rok přestal. Podnikání nevyšlo, dluhy narostly. Dnes spolu nemluví. Na Vánoce se vyhýbají, rodiče musí plánovat návštěvy tak, aby se nepotkali.

Nebo ten příběh, kdy dcera půjčila rodičům na novou koupelnu. Mělo to být na rok, stalo se z toho pět let. Rodiče byli v penzi, neměli z čeho platit. Dcera mlčela, nechtěla je tlačit. Ale uvnitř to vřelo. Tohle není péče o rodiče, tohle je povinnost, říkala si. Nakonec jim dluh odpustila, ale něco v jejich vztahu puklo.

A pak jsou i šťastné příběhy. Kamarád půjčil kamarádovi na auto. Domluvili si přesné podmínky, měsíční splátky, symbolický úrok. Každý měsíc přišly peníze den předem. Po roce bylo splaceno. Jejich přátelství to posílilo, protože oba ukázali, že jsou spolehliví.

Jak zajistit, aby to dopadlo dobře

Celá věc může fungovat. Lidé si půjčují mezi sebou už tisíce let. Klíčem je zodpovědnost a komunikace.

První pravidlo: půjčujte nebo si půjčujte jen to, co si můžete dovolit ztratit, respektive nevrátit. Věřitel by neměl půjčit peníze, které nutně potřebuje k životu. Dlužník by si neměl půjčit víc, než si je reálně jistý, že vrátí.

Druhé pravidlo: komunikujte otevřeně. Pokud se něco pokazí, volejte, pište, vysvětlujte. Nejhorší věc je ticho. Když dlužník zmizí a nepřestává se ozývat, věřitel automaticky předpokládá to nejhorší.

Třetí pravidlo: pište věci na papír. Smlouva chrání obě strany. Není to nedůvěra, je to ochrana před nedorozuměními a zapomínáním.

Čtvrté pravidlo: respektujte hranice. Věřitel by neměl kontrolovat každý krok dlužníka. Dlužník by neměl zneužívat trpělivost věřitele. Obě strany si zaslouží důstojnost.

Alternativy k soukromé půjčce

Než půjdete žádat o půjčku od známých, promyslete ještě jednou všechny alternativy. Není to zbabělost, je to prozíravost.

• Můžete zkusit jinou banku. Ne všechny mají stejné podmínky, ne všechny hodnotí bonitu stejně. Možná ta první vás odmítla kvůli internímu algoritmu, ale druhá vás schválí.
• Můžete prodat něco, co nepotřebujete. Staré auto, které stejně skoro nejezdí. Nábytek z doby, kdy jste měli větší byt. Věci nashromážděné v garáži. Není to příjemné, ale je to čistší než se zadlužit.
• Můžete najít přivýdělek. Ano, znamená to pracovat víc. Ale dočasně, jen dokud nezvládnete překlenout krizi. O víkendech, večer, jak to jde.
• Můžete požádat o prodloužení splatnosti stávajících závazků. Dodavatel vám možná posune fakturu o měsíc. Úřad vám povolí splátkový kalendář.
• Můžete zkusit konsolidaci dluhů u finanční instituce, pokud máte víc menších půjček. Často to vyjde levněji než mít tři různé závazky s různými úroky.

Psychologická stránka dlužnictví

Dlužit někomu peníze není jen finanční záležitost. Je to emocionální břemeno. Zvlášť když dlužíte někomu blízkému.

Pocit viny přichází první. Selhali jste. Nezvládli jste to sami. Museli jste prosit. A teď každý den myslíte na to, jak ty peníze sehnat a vrátit.

Pak přichází stud. Na rodinné oslavě, když vidíte věřitele, je tam neviditelná bariéra. On ví, vy víte, všichni to jakoby cítí, i když o tom nikdo nemluví.

Někdy přichází i zlost. Iracionální, ale pochopitelná. Zlíte se na věřitele, že vám půjčil. Jako by to byla jeho vina, že teď máte starosti. Nebo se zlobíte na sebe, na okolnosti, na celý svět.

To všechno je normální. Důležité je nenechat se těmito emocemi ovládnout.

Uznat je, přijmout je, a pak se soustředit na řešení. Máte plán splácení? Držte se ho. Nemáte? Udělejte si ho.

Dlouhodobý dopad na vztahy

Když vše skončí, když je půjčka splacená nebo když naopak vztah zcela zkrachuje, zůstává něco navždy změněného. Peníze mají moc redefinovat lidské vztahy.

V nejlepším případě se vztah posílí. Prokázali jste si důvěru, oba jste dostáli svým závazkům. Věřitel vám pomohl v těžké chvíli, vy jste ukázal, že jste důvěryhodný. To je vzácná zkušenost.

V horším případě zůstane nepříjemná pachuť. I když jste splatili, něco se změnilo. Možná věřitel byl příliš dotěrný. Možná jste vy byli příliš defenzivní. Vztah přežil, ale není jako dřív.

V nejhorším případě je konec. Nesplacená půjčka, přerušená komunikace, zklamání na obou stranách. Rodina rozdělená, přátelství rozbitá. Někoho to stálo víc než jen peníze.

Co ovlivňuje úspěšnost půjčky mezi blízkými

Závěrem o půjčování mezi lidmi

Půjčka od soukromé osoby není špatná volba. Není to známka slabosti. Není to morální selhání. Je to prostě jeden ze způsobů, jak řešit finanční krizi, když jiné možnosti nevyšly.

Ale je to volba náročná. Náročná na obě strany. Vyžaduje odvahu, upřímnost, důvěru a zodpovědnost. Vyžaduje schopnost mluvit o penězích otevřeně, což mnoho z nás neumí. Vyžaduje to psát věci na papír, i když se zdá, že mezi rodinou to není nutné.

Pokud se do toho pustíte, dělejte to správně. Sjednejte jasné podmínky. Komunikujte průběžně. Respektujte druhého. A pamatujte: vztah je důležitější než peníze. Vždycky.

Až budete sedět v kuchyni s rozpočtem a kalkulačkou a zvažovat, jestli požádat o půjčku známého, položte si především jednu otázku: Pokud se něco pokazí, jsem připraven přijít o peníze, nebo o vztah?

Pokud odpověď zní, že o vztah ne, pak to zkuste jinak. Ale pokud věříte, že to zvládnete tak, aby vztah nejen přežil, ale možná i posílil, pak do toho jděte. S hlavou, se srdcem, a hlavně s pořádnou smlouvou.